Všechno začalo náhle. V Evropě propukla koronakrize, na kterou byly nuceny zareagovat špičky českého státu. Nově vzniklý krizový štáb začal chrlit opatření, která se pro většinu lidí na začátku roku mohla zdát jako naprosto nepředstavitelná a neuskutečnitelná. Díky jejich dodržování a zároveň tvrdé práci lidí z "první linie", kam by se měli kromě lidí z policejního sektoru a zdravotnictví, řadit také popeláři, byla a je situace v naší zemi lepší, než v mnoha jiných státech. 

První dny od zavedení karantény byly dost hektické. Nikdo nevěděl, jak dlouho bude trvat. V této době se obracely významy slov negativní a pozitivní. Vzhledem k opatřením, která musela být dodržována, bylo nutné přejít na on-line výuku. Tato varianta má své příznivce i odpůrce, jisté bylo jedno, studenti závěrečných ročníků by měli dostat možnost ukončit své studium - ukončit letní semestr a absolvovat státnice. Pro studenty "nezávěrečných" ročníků bylo ustanoveno delší zkouškové období, které bude probíhat až do září.

Úkol tedy zněl jasně - digitalizovat cvičení, přednášky, zápočtové testy a zkoušky do podoby takové, aby každý student dostal možnost semestr absolvovat a to klidně z pohodlí domova v županu. Způsoby, jakými se k tomuto nelehkému úkolu přistoupilo, se různily napříč předměty i dokonce mezi vyučujícími stejného předmětu. Pokud si to nedokážete představit, tak se podívejte na krátké video, na našem YouTube kanálu.

Možný užitek do budoucna v této situaci vidí náš kolega František Šebek: „S nástupem distanční výuky bylo nutné konkretizovat podobu výuky, která se v případě cvičení pružnosti a pevnosti ustálila na poskytnutí pokladů a doprovodných konzultací, které se pravidelně odehrávaly on-line v čase cvičení. Z tohoto pohledu tedy nebyl oproti kontaktní výuce téměř žádný rozdíl. Podpory a veškeré informace se ale musely poctivě publikovat v univerzitním informačním systému, stejně tak jako zápočtové testy. Toto již přineslo řadu kroků navíc, které se ve výuce běžně nevyskytují. Sice to znamenalo více času, který bylo přípravě nutné věnovat, ale do budoucna to může přinést naopak časovou úsporu, pokud se nejednalo pouze o jednorázové využití soudobých možností, ale i o jejich plánovanou aplikaci v letech následujících." Další z kolegů, Jiří Vaverka, pojal “on-lajnizaci“ výuky po svém: „Nevyučoval jsem cvika on-line - v reálném čase, ale jenom videozáznamy, které jsem pak studentům nahrával na disk. Dělal jsem to tak, že jsem přes grafický tablet kreslil na obrazovku to, co bych normálně psal na tabuli ve cvikách z pružiny. Obrazovku jsem nahrával a k tomu jsem to komentoval a nahrával i hlas. Takhle jsem to dělal každý týden v pondělí.“  Tato forma výuky měla své nezpochybnitelné výhody, např. „když jsem něco pokazil, nebo se nějak zakoktal, tak jsem to prostě vymazal a nahrál znova. To bohužel v živých cvikách nejde“. Jiný přístup zvolil jeho mladší kolega Jan Konvalinka: „Dělali jsme vzorová cvičení pro studenty a zbytek se dělal individuálně." Problém nastává také při konzultacích, např. doc. Jana Horníková se toho nezalekla:  „Konzultuji na dálku příklady se studenty a tvořím test pro e-learning." Testy v e-learningu byly nedílnou součástí získání zápočtu. K tomu se vyjádřil i přednášející předmětu doc. Vladimír Fuis: „Jsem konzervativní, online výuka mne nenadchla, jediné pozitivum možná bude to, že některé zápočtové testy budou studenti moci dělat počítačově, takže budou mít cvičící s opravováním méně práce."

 

Svůj pohled na situaci přidal i vyučující statiky Petr Hájek: „Dvakrát míň studentů, dvakrát tolik práce! Internetová výuka mě donutila vylepšit přípravu, vytvořit nové typy příkladů a zamyslet se nad tím, jak statiku podat srozumitelně. Prezentace: připravené, nebo živě? Nahrávat video, nebo nenahrávat? Odložit některé jevy na samostudium, nebo je probrat na dalších příkladech? Myslím, že za neúměrné množství času věnované přípravám, které nevyvážilo to, že jsem se nemusel převlékat, studenti dostali látku kompletně novým způsobem, ze kterého budou těžit další generace. Interaktivní výuka už měla být zavedená dřív, proto jsem rád, že jsme jí konečně začali prošlapávat cestu."

V předmětech kinematika a technická mechanika kolegové také nezaháleli. Např. první přednášku doc. Zdeňka Hadaše z předmětu Technická mechanika sledovalo více než 150 studentů. Jak to probíhalo dokumentuje následující obrázek.

Vyučující z mechatroniky na nastalou situaci reagovali velmi rychle: „Po tom, co přišlo oficiální uzavření, jsme začali řešit video výuku a hned druhý den byl první webinář předmětu RDO. Boží zkušenost, stihl jsem si koupit dobrou kameru, než byly vyprodané, měl jsem ji namířenou na papír a psal jsem na něj, nebo sdílel plochu, kamera byla na takové pochybné dřevěné lati a svítil jsem si na to lampičkou z pájecího stolu, ale fungovalo to. Cítil jsem se jako pravý “youtuber“. Studenti se přiznali, že se takhle míň bojí mluvit, někteří že pořad sedí v pyžamu a že je to super. Část výuky jsme udělali takhle. Bohužel laboratoře jsme zrušili a dělali to v simulacích. To je fakt škoda, ale chceme ty studenty pozvat na odpoledne do MechLabu až zas otevřeme, nebo na podzim. Kolegové, kteří učí REV vyloženě točili instruktážní videa, taky dobrý," říká kolega Martin Brablc. Mnoho vyučujících byla mile potěšena účastí (a to i přednášek), jako třeba Martina Appel: „Překvapila mě účast. Ta byla snad 100%, cca 70 lidí. Měl jsem z toho dost velký strach, přestože jsem mluvil už před mnohem většími skupinami. Bylo to poprvé, co jsem učil takto přes MS Teams.“ A přidává další pozitiva této formy výuky: "Výhoda výuky přes Teams je ta, že videa nahráváme a studenti si je mohou zpětně pustit. Co se týká konzultací, tak mám pocit, že jich je dokonce více než normálně. Možná proto, že lidé, co nejsou z Brna, nemusí kvůli konzultaci nikam jezdit."

V domácím prostředí může nastat mnoho rušivých vlivů, případně student, který absolvuje on-line přednášku v pohodlném křesle, může ztrácet pozornost i bdělost. Aby k tomu nedocházelo, snaží se vyučující dávkovat zajímavá a zároveň aktuální témata na svou výuku, jako např. Martin Brablc: „Ve výuce jsem se studenty řešil nejjednodušší SIR epidemický model, bylo to v předmětu o simulacích, tak se to hodilo." Případně studenty z letargie probere neplánovaná informace: „Jednou mi při výuce žena napsala na whatsappu, "Mám hlad!" když to trvalo a čekala na mě s jídlem, já jsem zrovna sdílel plochu studentům a vyskočila mi tam notifikace i s textem - tak to je asi pobavilo," dodává s úsměvem Martin.

V některých případech, a to nejen na našem ústavu, je nutné značně improvizovat, aby mohla být kontinuita výuky zachována. Například v předmětech, kde je nutná 100% a aktivní účast studentů, jako jsou například laboratoře z fyziky. „Bylo na mě, abych úlohu změřil a zaslat studentům data, ze kterých vypracují/dokončí protokol a pak mi ho pošlou“, říká Tomáš Musálek z Ústavu fyziky. Zároveň však dodává, že i přes mnoho času, který byl studentům k dokončení jedné úlohy poskytnut, bylo mnoho studentů, kteří odevzdali v poslední možnou chvíli, nebo dokonce až po ní. 

Asi každého absolventa napadne, že v takovéto situaci se najdou “hlavičky“, které zvládnou tohoto stavu využít ve svůj prospěch. S tím vyučující nic moc dělat nemůžou. Nejde kontrolovat 200 lidí najednou nebo někomu přikazovat, aby si z vlastních zdrojů zakoupil on-line kameru, ty už jsou navíc v mnoha obchodech beznadějně vyprodané. Pár drobností však podchytit jde: „E-learning umí nastavit k testům zabezpečený prohlížeč, který zamezí používání externích programů, prohlížeče atd., V našem případě je to ale zbytečné, protože mají k dispozici skripta i sešity. Z toho důvodu jsme přistupovali zvlášť pečlivě k tvorbě testových otázek a příkladů tak, aby jim to v podstatě žádnou výhodu nepřineslo. Co se početního (grafického) příkladu týče, studenti budou do systému nahrávat scan jejich pracovního "papíru", během zkoušky musí být připojeni na Teams s nutností osobní identifikace v případě vyžádání přednášejícím", vysvětluje Filip Kšica a jedním dechem dodává: „Otázky jsou formulovány tak, aby se nad nimi museli skutečně zamyslet, a čas bude omezený, takže nebudou mít možnost "googlit" a hledat v poznámkách".

Prezenčně-distanční výuka je mnoha případech složitá, také kvůli nedostatku zpětné vazby. Skvěle to shrnul Jiří Vaverka: „Nevýhodou byla absence zpětné vazby. Když stojíte před třídou, tak aspoň z pohledů lidí můžete odhadnout, jestli to děláte dobře, nebo ne.“ V případě on-line přednášky však možnosti, jak zpětnou vazbu obdržet, existují. Dosti sofistikovaný způsob zvolil Martin Appel: „Bylo to dost obtížné, protože v tak velké skupině musí mít každý vypnutý mikrofon. Takže mluvíte do počítače bez zpětné vazby od studentů. Proto jsem zavedl to, že když se zeptám, jestli je něco srozumitelné, tak napíšou do chatu "1" když ano, když ne tak "2". a "?" pokud mají otázku". 

Ať už se jedná o jakýkoliv předmět, tak se všichni vyučující shodují v tom, že velké kvantum práce, které jim to přidělalo, se snad do budoucna vrátí, ať už na spokojených a kvalitně připravených absolventech předmětů, které vyučují, tak možností opětovného použití materiálů, které v této době dnem i nocí připravovali.

Za ÚMTMB věříme, že se situace ohledně hrozby nákazy rychle sníží natolik, aby výuka i zkoušky mohly probíhat stejně jako před touto krizí. Všem studentům přejeme pevné nervy a mnoho zdaru při plnění zkoušek, vyučujícím děkujeme, že, i na úkor vlastního volného času, umožnili proběhnout tento semestr. Všem přejeme, aby se doba vrátila zpět do stavu, kdy slovo pozitivní neznělo jako hrozba.